Přeskočit na hlavní obsah

Lauren Oliver: Zmizelé dívky

Lauren Oliver se řadí mezi mladé autorky. Oliver je pseudonym, vlastní jméno zní Schreter. Jedná se o americkou autorku, což je poznat i na prostředí, ve kterém se děj jejích knih odehrává. V České republice vyšlo jako první její dílo Chvíle před koncem, které má i svou filmovou verzi. Následovala řada dalších knih. Autorka se ve své tvorbě zaměřuje na středoškolačky. Jedná se o tzv. literaturu young adult.
Příběh Zmizelých dívek pojednává o dvou sestrách - Daře a Nick. Jedna je oheň, druhá voda. Obě jsou opačné, přesto nerozlučné. Po autonehodě, kterou Dara ošklivě odnese, se snaží najít k sobě znovu cestu. Do toho se rozbíhá pátrání po malé holčičce Madeleine, po které se slehla zem. Podaří se sestrám znovu obnovit ztracenou blízkost? Najde se děvčátko?
Lauren Oliver má vytříbený sloh a krásnou stylistiku. Do jaké míry je to dáno jejím talentem a do jaké kvalitou překladu a bohatostí češtiny, netuším, neboť s originálem jsem tu čest neměla. Nicméně číst texty Oliver je doslova balzám na duši. Dokázala to už v knize Chvíle před koncem, ve které se jí podařilo budovat atmosféru a při gradování měla ten správný tah na branku.
V případě Zmizelých dívek však platí pouze ono tvrzení o slohu a stylistice. Děj je tentokrát plytký, uměle konstruovaný a velice předvídatelný. Postavy jsou velmi jednoduché a černobílé. Čtenář se knihou bez problémů prokouše, bohužel však ne protože by byla zajímavá, ale zkrátka proto že Oliver je zdatná vypravěčka a čte se sama.
Pak přijde odhalení, grandiózní finále, které ač se tak tváří, žádným překvapením není. Oliver akorát obnažuje svou pořebu něco dalšího vydat, aniž by si dopředu pořádně rozmyslela o čem bude psát. Příběh je tak šitý horkou jehlou a vyvrcholení se zdá být přilepené v závěru jakoby mimoděk, kdy už to autorka chtěla mít hlavně za sebou.
Takhle opravdu ne. Oliver umí a je zdatnou vypravěčkou. Tady se však nepředvedla v dobrém světle a neukázala ani z poloviny to, co umí.

Hodnocení: 45%



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Viktorie Hanišová: Houbařka

Viktorie Hanišová patří do nové generace českých autorů a autorek. Debutovala v roce 2015 s knihou Anežka. Houbařka je její druhý román a momentálně se připravuje nová kniha Rekonstrukce, která by měla vyjít tohoto roku. Houbařka je příběh o pětadvacetileté ženě, která žije na Šumavě v rozpadajícím se letním sídle, zchátralé chalupě. Celé dny tráví v lesích, kde sbírá houby, které pak prodává za pár korun v místní restauraci. Z živoření ji vytrhne až smrt matky. Ta spolu se zničeným domem dává věci do pohybu a vytahuje staré kostlivce ze skříně. Minulost, před kterou nikdo neuteče. Viktorie Hanišová napsala působivé dílo. Děj plyne lehce, kniha se čte dobře. Hanišová není přehnaně tajemná a zároveň nemá potřebu všechno polopaticky vysvětlovat. Spoléhá na čtenáře. Kniha není přehnaně náročná, ale ani vyloženě oddychová. Za to pravděpodobně může i náročnost tématu. Jedná se o temný příběh, jehož tísnivá atmosféra dolehne a nepustí. Ono samotné téma sbírání hub působí ponuře - temný les

Petra Dvořáková: Sítě

Petra Dvořáková se v českém prostředí proslavila zejména knihou Já jsem hlad, která pojednávala o poruchách příjmu potravy. Na kontě má mimo jiné také výbornou vesnickou prózu "Dědina". Ve své publikaci Sítě se opět zabývá více psychologickým tématem a to, jak avizuje v podnázvu, problémy sebevědomí. Dílo sestává ze tří rozličných příběhů. V prvním sledujeme hlavní hrdinku, která má přítele a z předchozího vztahu syna. Sledujeme její postupný vývoj, kterým ji provází psycholog, k němuž chodí na terapie. Druhý příběh pojednává o rodině, která je velice silně věřící. Děj je nám zprostředkován především očima manželky, která si dopisuje s knězem a hledá řešení manželské krize. Poslední vyprávění je o vypočítavosti ve zdravotnictví. Sledujeme v něm rozklad osobnosti. Bývalé zdravotní sestry, která je pro peníze a úspěch ochotná udělat téměř cokoli. Zatímco Dvořáková ve svém díle Dědina excelovala, Sítě jsou mizerný průměr. Četla jsem je bezmála tři měsíce, prokládala jinou li

Elena Ferrante: Geniální přítelkyně

Elena Ferrante je pseudonym italské spisovatelky a doposud se neví, kdo se za ním skrývá. Kolují nejrůznější povídačky a dohady. Nicméně faktem zůstává, že se jí podařilo napsat romány, které uchvátily svět a dočkaly se i svého filmového zpracování (Tíživá láska a Dny odpuštění). Geniální přítelkyně jsou prvním dílem stejnomenné tetralogie. Dostalo se mu už i seriálové podoby. Tato kniha patří poslední měsíce mezi velice často propírané i v České republice. Příběh se odehrává v chudé čtvrti v Neapoli v 50. letech. Sledujeme přátelství dvou dívek Lily a Eleny (Lenu). Elena vypráví o jejich dětství a dospívání, pro kterou byla právě Lila tou geniální kamarádkou a připadala si, že jí nesahá ani po kotníky. Autorce se povedlo zdánlivě nemožné. Autenticky vykreslila prostředí Neapole, aniž by zabředla do nudných popisů. Zatímco první část, dětství, pro mě byla právě kvůli kulturním rozdílům temná, utíkala pomalu a já přemýšlela, jestli knihu neodložit, protože mi přišla zbytečně negativní