Petra Dvořáková se v českém prostředí proslavila zejména knihou Já jsem hlad, která pojednávala o poruchách příjmu potravy. Na kontě má mimo jiné také výbornou vesnickou prózu "Dědina". Ve své publikaci Sítě se opět zabývá více psychologickým tématem a to, jak avizuje v podnázvu, problémy sebevědomí.
Dílo sestává ze tří rozličných příběhů. V prvním sledujeme hlavní hrdinku, která má přítele a z předchozího vztahu syna. Sledujeme její postupný vývoj, kterým ji provází psycholog, k němuž chodí na terapie.
Druhý příběh pojednává o rodině, která je velice silně věřící. Děj je nám zprostředkován především očima manželky, která si dopisuje s knězem a hledá řešení manželské krize.
Poslední vyprávění je o vypočítavosti ve zdravotnictví. Sledujeme v něm rozklad osobnosti. Bývalé zdravotní sestry, která je pro peníze a úspěch ochotná udělat téměř cokoli.
Zatímco Dvořáková ve svém díle Dědina excelovala, Sítě jsou mizerný průměr. Četla jsem je bezmála tři měsíce, prokládala jinou literaturou a k jejich dočtení se musela vyloženě nutit. Problém byl patrně v tom, že první příběh byl nejslabší, ale zároveň nejdelší. Psychologie postav, reálnost a uvěřitelnost a zejména logické chování zde značně pokulhávalo. O černobílosti charakterů snad netřeba mluvit. Slohem, literárním stylem nikterak výjimečné či zajímavé.
Druhý příběh pro mě osobně byl nejlepší, nejsvižnější a nejzajímavější. Zároveň také nejreálnější. Je zjevné, že má Dvořáková o tomto tématu přehled (její tvorba v minulosti zabíhala do otázek víry). Kam až to může s lidskou zaslepeností zajít? Myslím, že tato linka by si zasloužila více rozvedení a více prostoru a vydala by i na celou knihu.
Třetí příběh byl námětem i rozuzlením zajímavý, ale pro mě neadekvátně zpracovaný. Místy jsem se vyloženě nutila k tomu, abych nepřeskakovala (když hrdinka pracovala v nemocnici). Naopak část, kdy prodává, využívá lidi, mohla být více rozvedená. Tento problém se totiž netýká jen zdravotnictví, ale i různých nabídek "levných" parfémů, hrnců apod. Využívá se přitom podobných postupů a útočí na city, případně ty, kteří se hůře brání (důchodci, osamělí lidé).
Problém mám také s podnázvem ohledně sebevědomí. Vykreslené případy byly naprosto extrémní, přitom se sebevědomím má problém každý druhý. Tyto příběhy však nic takového neodrážely. První byl zkrátka naprosto nelogický. Pokud ta žena měla takový problém a takové obavy ze samoty, nic by se tak snadno nepřeklopilo. Druhý příběh se spíš než sebevědomí týkal náboženského fanatismu. Třetí příběh byl spíš varováním před nechutnými praktikami a touze mít vše. Naprosto klasickým problémem se sebevědomím by bylo např. domácí násilí, kdy žena není schopna odejít, šikana ve škole apod.
Hodnocení: 45% za druhý příběh
Dílo sestává ze tří rozličných příběhů. V prvním sledujeme hlavní hrdinku, která má přítele a z předchozího vztahu syna. Sledujeme její postupný vývoj, kterým ji provází psycholog, k němuž chodí na terapie.
Druhý příběh pojednává o rodině, která je velice silně věřící. Děj je nám zprostředkován především očima manželky, která si dopisuje s knězem a hledá řešení manželské krize.
Poslední vyprávění je o vypočítavosti ve zdravotnictví. Sledujeme v něm rozklad osobnosti. Bývalé zdravotní sestry, která je pro peníze a úspěch ochotná udělat téměř cokoli.
Zatímco Dvořáková ve svém díle Dědina excelovala, Sítě jsou mizerný průměr. Četla jsem je bezmála tři měsíce, prokládala jinou literaturou a k jejich dočtení se musela vyloženě nutit. Problém byl patrně v tom, že první příběh byl nejslabší, ale zároveň nejdelší. Psychologie postav, reálnost a uvěřitelnost a zejména logické chování zde značně pokulhávalo. O černobílosti charakterů snad netřeba mluvit. Slohem, literárním stylem nikterak výjimečné či zajímavé.
Druhý příběh pro mě osobně byl nejlepší, nejsvižnější a nejzajímavější. Zároveň také nejreálnější. Je zjevné, že má Dvořáková o tomto tématu přehled (její tvorba v minulosti zabíhala do otázek víry). Kam až to může s lidskou zaslepeností zajít? Myslím, že tato linka by si zasloužila více rozvedení a více prostoru a vydala by i na celou knihu.
Třetí příběh byl námětem i rozuzlením zajímavý, ale pro mě neadekvátně zpracovaný. Místy jsem se vyloženě nutila k tomu, abych nepřeskakovala (když hrdinka pracovala v nemocnici). Naopak část, kdy prodává, využívá lidi, mohla být více rozvedená. Tento problém se totiž netýká jen zdravotnictví, ale i různých nabídek "levných" parfémů, hrnců apod. Využívá se přitom podobných postupů a útočí na city, případně ty, kteří se hůře brání (důchodci, osamělí lidé).
Problém mám také s podnázvem ohledně sebevědomí. Vykreslené případy byly naprosto extrémní, přitom se sebevědomím má problém každý druhý. Tyto příběhy však nic takového neodrážely. První byl zkrátka naprosto nelogický. Pokud ta žena měla takový problém a takové obavy ze samoty, nic by se tak snadno nepřeklopilo. Druhý příběh se spíš než sebevědomí týkal náboženského fanatismu. Třetí příběh byl spíš varováním před nechutnými praktikami a touze mít vše. Naprosto klasickým problémem se sebevědomím by bylo např. domácí násilí, kdy žena není schopna odejít, šikana ve škole apod.
Hodnocení: 45% za druhý příběh
Komentáře
Okomentovat