Elena Ferrante je pseudonym italské spisovatelky a doposud se neví, kdo se za ním skrývá. Kolují nejrůznější povídačky a dohady. Nicméně faktem zůstává, že se jí podařilo napsat romány, které uchvátily svět a dočkaly se i svého filmového zpracování (Tíživá láska a Dny odpuštění).
Geniální přítelkyně jsou prvním dílem stejnomenné tetralogie. Dostalo se mu už i seriálové podoby. Tato kniha patří poslední měsíce mezi velice často propírané i v České republice. Příběh se odehrává v chudé čtvrti v Neapoli v 50. letech. Sledujeme přátelství dvou dívek Lily a Eleny (Lenu). Elena vypráví o jejich dětství a dospívání, pro kterou byla právě Lila tou geniální kamarádkou a připadala si, že jí nesahá ani po kotníky.
Autorce se povedlo zdánlivě nemožné. Autenticky vykreslila prostředí Neapole, aniž by zabředla do nudných popisů. Zatímco první část, dětství, pro mě byla právě kvůli kulturním rozdílům temná, utíkala pomalu a já přemýšlela, jestli knihu neodložit, protože mi přišla zbytečně negativní, jak jsem zjistila později, jednalo se o pouhé rozehrání. Zásadní částí knihy (a také nejdelší) je dospívání, během nějž konečně věci dávají smysl a zapadají do sebe, přičemž tmavé zážitky pokračují, ale probleskuje mezi nimi i světlo a láska. Už to není všechno tak bezútěšné.
V mnoha hodnoceních jsem se dočetla, že vztah Lily a Eleny, respektive obsese Eleny Lilou je nepochopitelná a nesmyslná. Troufám si nesouhlasit. Mě osobně kniha vtáhla do mého dětství. Postupně jsem měla takovou kamarádku. Četba Geniálních přítelkyň pro mě byla návratem do mého vlastního dětství a dospívání, kdy všechny naše pocity byly velice intenzivní a já bych tehdy pro mou kamarádku udělala cokoli. Byla mým vzorem, chtěla jsem být jako ona, napodobovala jsem její chování, její styl řeči. Jak jsem se později dozvěděla, tak ona to měla podobně co se týče mě! A myslím, že to je i případ Eleny a Lily, akorát mi čteme příběh pouze z pohledu Eleny, takže si to můžeme jen domýšlet z toho, když čteme, jak Lila s Elenou mluví, jak odpovídá a reaguje. Ve vztahu mezi nimi je spousta žárlivosti, sem tam naschvály, protože obě si připadají vůči té druhé nedostatečné, obyčejné, nehezké.
Ferrante umí skvěle dramatizovat, eskalovat děj. Používá krásná přirovnání, ale zároveň s nimi šetří a tím pádem čtenáři nezevšední, ale těší se na ně. Je to výborná kniha a těším se už na další díly.
Geniální přítelkyně jsou prvním dílem stejnomenné tetralogie. Dostalo se mu už i seriálové podoby. Tato kniha patří poslední měsíce mezi velice často propírané i v České republice. Příběh se odehrává v chudé čtvrti v Neapoli v 50. letech. Sledujeme přátelství dvou dívek Lily a Eleny (Lenu). Elena vypráví o jejich dětství a dospívání, pro kterou byla právě Lila tou geniální kamarádkou a připadala si, že jí nesahá ani po kotníky.
Autorce se povedlo zdánlivě nemožné. Autenticky vykreslila prostředí Neapole, aniž by zabředla do nudných popisů. Zatímco první část, dětství, pro mě byla právě kvůli kulturním rozdílům temná, utíkala pomalu a já přemýšlela, jestli knihu neodložit, protože mi přišla zbytečně negativní, jak jsem zjistila později, jednalo se o pouhé rozehrání. Zásadní částí knihy (a také nejdelší) je dospívání, během nějž konečně věci dávají smysl a zapadají do sebe, přičemž tmavé zážitky pokračují, ale probleskuje mezi nimi i světlo a láska. Už to není všechno tak bezútěšné.
V mnoha hodnoceních jsem se dočetla, že vztah Lily a Eleny, respektive obsese Eleny Lilou je nepochopitelná a nesmyslná. Troufám si nesouhlasit. Mě osobně kniha vtáhla do mého dětství. Postupně jsem měla takovou kamarádku. Četba Geniálních přítelkyň pro mě byla návratem do mého vlastního dětství a dospívání, kdy všechny naše pocity byly velice intenzivní a já bych tehdy pro mou kamarádku udělala cokoli. Byla mým vzorem, chtěla jsem být jako ona, napodobovala jsem její chování, její styl řeči. Jak jsem se později dozvěděla, tak ona to měla podobně co se týče mě! A myslím, že to je i případ Eleny a Lily, akorát mi čteme příběh pouze z pohledu Eleny, takže si to můžeme jen domýšlet z toho, když čteme, jak Lila s Elenou mluví, jak odpovídá a reaguje. Ve vztahu mezi nimi je spousta žárlivosti, sem tam naschvály, protože obě si připadají vůči té druhé nedostatečné, obyčejné, nehezké.
Ferrante umí skvěle dramatizovat, eskalovat děj. Používá krásná přirovnání, ale zároveň s nimi šetří a tím pádem čtenáři nezevšední, ale těší se na ně. Je to výborná kniha a těším se už na další díly.
Hodnocení: 90%
Komentáře
Okomentovat