Jan Štifter je původem z Českých Budějovic, kam je zařazen děj i jeho třetí knihy Sběratel sněhu. Autor se narodil v roce 1984 a navzdory svému mladému věku má za sebou bohatou praxi v médiích a publikační činnost - knihy Kathy z roku 2014 a Café Groll, jenž vyšla o dva roky později.
Děj knihy se odehrává ve třech časových rovinách (30. a 50. léta minulého století a rok 2017). V každém časovém období se vyskytují pochopitelně jiné postavy, kdy až v závěru knihy do sebe všechno zapadne. Co může mít společného mladý muž Josef vlastnící pohřební službu v 30. letech s třemi kluky Adolfem, Karlosem a Josefem z 50. let? A jak k nim všem patří Dominik, který se narodil do 21. století a jeho plácání se odnikud nikam naruší nechtěný návštěvník, jenž se mu zjevuje noc co noc?
Štifter se zhostil ambiciózního plánu s lehkostí. Popravdě takovéto střídání etap a postav moc nemusím, ale v případě této knihy na mě nic z toho nepůsobilo rušivě. Ba naopak. Děj díky tomu neztrácel tempo a bylo pořád se na co těšit. Když jedna linka začínala nudit, nahradilo ji vyprávění někoho jiného. Zezačátku jsem měla menší problém se orientovat ve třech kamarádech, který je který, ale stačilo přečíst pár stránek a bylo po problémech.
Štifter umí v rychlosti vykreslit atmosféru a prostředí. A pocity. Mistrně si pohrává se slovy, ačkoli nezabředává do kýče a sentimentu. Navzdory sklíčené atmosféře, kterou nám servíruje s chladem sněhu, se mu místy daří i své čtenáře rozesmát a to zejména pasážemi s Dominikem. Například: "Do toho volal mrzutej děda, že si z něj Dominik asi dělá prdel, když mu na poslední chvíli zruší pivo, že už byl kousek od hospody a co si o sobě myslí, fracek jeden, že se na něj vysere, tak se mu Dominik omlouval a přitom se díval na plačící Kristýnu, ještě by mohla dveře rozrazit Renata a bude vymalováno, ještě že je nezvěstná."
Pěkně naservírovaná jednohubka a oddechovka.
Hodnocení: 75%
Děj knihy se odehrává ve třech časových rovinách (30. a 50. léta minulého století a rok 2017). V každém časovém období se vyskytují pochopitelně jiné postavy, kdy až v závěru knihy do sebe všechno zapadne. Co může mít společného mladý muž Josef vlastnící pohřební službu v 30. letech s třemi kluky Adolfem, Karlosem a Josefem z 50. let? A jak k nim všem patří Dominik, který se narodil do 21. století a jeho plácání se odnikud nikam naruší nechtěný návštěvník, jenž se mu zjevuje noc co noc?
Štifter se zhostil ambiciózního plánu s lehkostí. Popravdě takovéto střídání etap a postav moc nemusím, ale v případě této knihy na mě nic z toho nepůsobilo rušivě. Ba naopak. Děj díky tomu neztrácel tempo a bylo pořád se na co těšit. Když jedna linka začínala nudit, nahradilo ji vyprávění někoho jiného. Zezačátku jsem měla menší problém se orientovat ve třech kamarádech, který je který, ale stačilo přečíst pár stránek a bylo po problémech.
Štifter umí v rychlosti vykreslit atmosféru a prostředí. A pocity. Mistrně si pohrává se slovy, ačkoli nezabředává do kýče a sentimentu. Navzdory sklíčené atmosféře, kterou nám servíruje s chladem sněhu, se mu místy daří i své čtenáře rozesmát a to zejména pasážemi s Dominikem. Například: "Do toho volal mrzutej děda, že si z něj Dominik asi dělá prdel, když mu na poslední chvíli zruší pivo, že už byl kousek od hospody a co si o sobě myslí, fracek jeden, že se na něj vysere, tak se mu Dominik omlouval a přitom se díval na plačící Kristýnu, ještě by mohla dveře rozrazit Renata a bude vymalováno, ještě že je nezvěstná."
Pěkně naservírovaná jednohubka a oddechovka.
Hodnocení: 75%
Komentáře
Okomentovat