Když psi pláčou je závěrečným
dílem trilogie o bratrech Wolfeových od autora Markuse Zusaka, který je u nás známý
zejména díky svému románu Zlodějka knih. Kniha vypráví o dospívajícím Cameronovi,
který má tři sourozence. Zejména v porovnání se svými bratry vnímá sám
sebe jako lůzra, který nemá ani přátele, natož přítelkyni. Přitom právě po
lásce nejvíc touží. A to je hlavním tématem této útlounké knihy. Dokáže se
Cameron postavit na vlastní nohy, sám za sebe?
Tato trilogie (Roky pod psa,
Smečka rváčů, Když psi pláčou) je Zusakovou prvotinou. Až potom napsal knihu
Posel a po ní následoval bestseller Zlodějka knih. U nás vyšly knihy v opačném
pořadí, tudíž můžeme zpětně sledovat, jak se ze Zusaka stal pan spisovatel. Na
jeho tvorbě je krásně vidět, že se jedná o proces a málokdo se zrodí výborným
autorem přes noc. Jsou v tom hodiny, dny, týdny, měsíce a roky dřiny
psaní, přepisování, čtení.
Zusak vyniká a odlišuje se od
svého okolí nádherným slohem. Tím si dokázal získat řadu čtenářů, protože
nejeden se v jeho metaforách nachází a autor jejich prostřednictvím dokáže
děj výborně vygradovat a jít až na dřeň, což nejlépe ukázal ve Zlodějce knih. V případě
knihy Když psi pláčou by ale neuškodilo uplatnit pravidlo méně je někdy více.
Zusak kouzelná přirovnání a metafory sype z rukávu na každé druhé stránce
až je to někdy na obtíž a půvabná slova tak místy ztrácí na své jedinečnosti a
důrazu. Místy se to zdá, jako kdyby si Zusak uvědomil svou sílu prostřednictvím
používaných přirovnání a snažil se na své čtenáře ještě více zapůsobit, a to za
každou cenu z nich dostat nějaké emoce. Bohužel právě význam oněch slov se
pak ztrácí a vzniká kýč.
Markus Zusak je pro mě bezesporu
jeden z nejvýraznějších autorů poslední doby, který zkrátka umí psát, což
dokázal právě díky knihám jako Posel nebo Zlodějka knih. Když psi pláčou vnímám
jako takovou rozcvičku před vrcholným výkonem. Rozhodně neurazí, ale Zusak má jednoduše
na víc. Jako oddychovka perfektní. Kniha se čte sama.
Komentáře
Okomentovat